15:00Z probíhajícího příměstského tábora
Když jsem končil v Drahotuších, tak poslední velká akce byl příměstský tábor na faře „Biblický detektiv.“ 
Když začínám v Zubří, tak první velká akce, druhý den po mém představení se farnosti, pominu-li poutní zájezd na Sv. Hostýn, o kterém již jste se v blogu dočetli, je příměstský tábor na faře v Zubří s tématem: „Z pohádky do pohádky“. Legenda toho je velmi jednoduchá, v podstatě všechny pohádky jsou popletené a děti je mají prostřednictvím her dát zase dohromady, např. dnes, když to píšu, je teprve 3. den tábora, měly lupiče naučit loupit, včera hloupého Honzu učili zabíjet draka a tak podobně – každý den se projede docela dost pohádek.
Pro mě je to velká příležitost seznámit se s místní mládeží. Mládež zde je velmi schopná a všechno podstatné z tábora si řídí sama a kvalitně, bez mých či jiných odborných zásahů – jsou opravdu vynikající a spolehliví. Nemám tady žádné úkoly, jen to, co si vyberu, čeho se zúčastním, o co mě požádají, hlavně komunikovat s nimi se všemi a čas od času podle své povahy si vymyslet nějakou komunikační blbost, ovšem tak, abych nenarušil chod tábora. Třeba dnes, když se představovali loupežníci, že zapomněli loupit, dřív, než to stihli, řekl jsem dětem, že je to „Jen počkej zajíci“ a když vysvětlovali hru, připomněl jsem dětem láskyplně 7. přikázání a hned se ze řady ozvalo, jak to přikázání zní. Na rozdíl od Drahotuš, kde děti na příměstský tábor dojížděly z půlky děkanátu, na tomto příměstském táboře jsou jen zuberští. Když jsem se tedy včera rozhodl prozkoumat Zubří, hned jsem potkal jednoho nadšeného táborníka a on mě pozval k nim domů, a tak jsem se rád na chvíli zdržel a díky němu jsem viděl nádherný západ slunce u kapličky. Antiochia, která po 22 let patřila k prázdninovému času kromě táborů, už pro mě po 3 léta není, ale včerejší pozvání od kola domů ke kapličce ve mně vzbudilo srdce starého Antiošáka.
To, co teď píšu, píšu v čase svačiny, kdy krátce před tím většinou zmizím asi na hodinu, abych se věnoval farním věcem či si vyřídil něco svého. Takže lze říci, že tento tábor pro mě není žádná velká dřina, ale stejně, kdybych měl vybírat formu, vyberu raději pobytový, protože se nemusím každý den loučit s dětmi a vězte, že pro mě je to namáhavé, když je celý den akční a najednou klid. Možná to bude tím, že pobytové tábory tak nějak dělám od r. 2001 o prázdninách se železnou pravidelností 1-2 tábory, zatímco na příměstském jsem pořádně teprve podruhé v životě a navíc podruhé v rozsahu jednoho měsíce, takže jsem se to neměl jak naučit a jak si zvykat na to, že večer mám klid, žádné porady ani ranní chystání. Možná dneska to bude trochu jiné, neboť děti mají dobrovolnou přespávačku na faře. Chtěl jsem to i v Drahotuších, ale nebylo to naplněno. Mnoho programu již prošlo, mnoho je nachystáno a na všechno se těším. Mám taky jednu dobrou zkušenost z příměstského tábora, dá-li se to tak říci, když v tom jsem zcela nezkušený a to tu, že se mi zdá, že na příměstském táboře jsou děti poněkud hodnější a ukázněnější a ani nejmladší nejeví známky stesku.
Tak to je jen tak něco rychlého k probíhajícímu příměstskému táboru a jenom z jednoho úhlu pohledu. Co však zatím vidím, že děti, vedoucí i mě to velmi baví.
