Závěrečný výstup synodální skupinky - aktualizace
Téma: NASLOUCHAT
V našem církevním prostředí jsou dlouhodobě přehlíženi křesťané menšinových sexuálních orientací. Nejsou sice pronásledováni, ale mlčí se o nich, jako by nebyli. To je snad ještě horší. Stejnopohlavní náklonnost rozhodně nebývá projevem rozmaru, vždyť vést spokojený život heterosexuála v heteronormativní pospolitosti by pro ně bylo po všech stránkách jednodušší.
Mám za to, že příslušníci sexuálních menšin vůbec nemusejí představovat pro naši církev nebezpečí, ale nadějnou příležitost, ba požehnání. Homosexuálové v kostelních lavicích bývají spíše plašší, naslouchají každému slovu církevních představených, není jim lhostejné zjevené učení a mají, při všech zápasech, rádi svou církev.
Církev je prostorem domova, přijetí, svobody a také rozumnosti; její poselství je spásné a všelidské. Na její tváři se odráží jas Kristova kříže. „Už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný – ale všechno a ve všech Kristus.“ (srov. Kol 3,11) Nepochybuji tedy, že v sobě církev skrývá ohromný náboj pro práci s LGBT prostředím. Kdo jiný ostatně nežli křesťané, a zvláště my katolíci, můžeme těmto bratřím a sestrám porozumět? Také jsme menšinou, zrníčkem, kvasem v této zemi. Triumfální a triumfující církev je tatam. Nyní jsme povoláni k tomu, abychom hájili ustrkované a slabým propůjčovali hlas. Touto odvahou si můžeme sjednat u čestných lidí za viditelnými hranicemi naších církevních společenství náklonnost.
Často do svých řad marně vábíme ty, kdo o to vůbec nestojí, a ty, kdo po našem zájmu hluboce prahnou, přehlížíme. Věřící gayové a lesby nechtějí obyčejně vytvářet rozruch, ale touží po mateřském objetí své, své církve. My jsme je obmyli křestní vodou a my jsme také vázáni jim dopřát duchovní pokrm.
I když je pro církev jednodušší vytvářet své pastorační programy podle zažitých stereotypů (správný kluk, správná holka, mladý, starý atd.), dokáže lépe než kterákoli necírkevní instituce přistupovat k lidem individuálně. Je v jejích silách posloužit také věřícím gayům a lesbám, aby pak oni mohli být požehnáním pro druhé. Tehdy bude církev prostorem, v němž se rozvíjejí neopakovatelná charismata ku prospěchu Kristova tajemného těla.
Je naprosto nezbytné udělat, co je v naší moci, aby zejména dospívající kvůli své odlišnosti nemuseli pomýšlet na sebevraždu. Chceme-li být jako dobrý pastýř jdoucí za jednou jedinou ovečkou, nesmíme přehlížet tato dramata; cena jednoho zmařeného lidského života je nevyčíslitelná.
Je třeba, aby se především duchovní pastýři oprostili od takových veřejných vyjádření, která mohou věřící homosexuály zraňovat a zastrašovat nebo je dokonce líčit jako strůjce celospolečenského spiknutí.
Není vhodné na prvém místě zdůrazňovat, co všechno je gayům, lesbám zakázáno, aniž bychom jim jednoznačně zvěstovali, že mohou milovat, vést naplněný život, osobnostně zrát a duchovně se zušlechťovat, jako kterýkoli jiný člověk. Přesně to je pozitivní stránka pojmu „čistota“, jak nám ho představuje i Katechismus katolické církve: „Čistota vyjadřuje zdařilou integraci pohlavnosti v člověku a tím vnitřní jednotu člověka v jeho tělesném a duchovním bytí…“ (§2337)
Říkáme jim, jakými cestami jít nesmějí, ale už je neuvádíme na cestu, kterou je Kristus.
Nechceme-li propadnout „skartační mentalitě“, o níž často hovoří současný Petrův nástupce, musíme včlenit do svých projektů také věřící gaye a lesby, kteří mezi námi vyrůstají, dělají první kroky do života a chtějí spolu s námi dojít do Božího království.
Konkrétní tipy: Je třeba utvořit institucionální zázemí, na němž budou LGBT věřící osoby vítány a kde budou moci svobodně mluvit.
1. Na poli katechetickém je nezbytné zařadit do školních osnov či rámcově vzdělávacích programů důkladné zamyšlení nad homosexualitou. Nejde o téma okrajové.
2. Na půdě center pro rodinu, např. děkanátních, je třeba, aby byla dostupná psychologická a duchovní podpora pro rodiče, jejichž děti si začínají svou odlišnost uvědomovat a směřují ke coming-outu.
3. Na úrovni diecézních center pro mládež je naléhavé, aby se vypracovaly oficiální nabídky pro přípravu biřmovanců, které nebudou o homosexualitě mlčet. Právě příprava k této svátosti je jedním z výsadních okamžiků v životě „teplých věřících“, kdy jim lze předat něco hodnotného, co si na svou jedinečnou duchovní cestu mohou odnést. Je to důležité neméně pro běžné, tj. heterosexuální posluchače, aby se učili snášenlivosti, velkorysosti, pochopení a uměli docenit rozmanitost církevního společenství.
4. Na úrovni diecézní by bylo vhodné nabídnout programy pro péči o LGBT věřící.
S pokorou prosíme nositele učitelského úřadu v církvi, aby v souvislosti s předmětem homosexuality hlouběji promysleli,
1. co je a co není součástí pokladu víry, co je nadčasové a co naopak podmíněné dobovým kontextem;
2. co skutečně učí Bible o homosexualitě v našem současném slova smyslu, a to za užití moderní historicko-kritické exegeze;
3. zda je celoživotní sexuální zdrženlivost jedinou možným stavem pro dotčené LGBT osoby.
