1Kor 12,31 – 13,8a

Ž 144,8 (Dobrý je Hospodin)

J 3 (svatba v Káně)

Milovaní snoubenci, ctění rodičové a svatební hosté!

Když se zahledíme do dějin a zaměříme svou pozornost na postoj církve k manželství, najdeme určitý rozpor: Odnepaměti je chápáno jako „velká svátost“ (srov. Ef 5) a požehnání; z hlediska důstojnosti však bývá kladeno až na druhé místo, za řeholníky a řeholnice, mnichy a mnišky, zasvěcené panny a nositele služebného kněžství.

To se viditelně projevuje i na vnějších obřadech, jimiž se do příslušného stavu vstupuje. Ukažme si to na jediném příkladu: svátostném kněžství a svátostném manželství.

Kněží, ti přijímají vznešené závazky a slibují poslušnost biskupovi. Padají při litaniích tváří k zemi, světitel na ně klade ruce a pronáší modlitbu. Dále dostávají mešní roucho a jsou jim mazány ruce ke slavení Eucharistie. Také se zdraví s biskupem a spolubratry a spolu s nimi poprvé slaví Nejsvětější oběť.

Když jsem byl ordinován na kněze já, trvalo to celé určitě dvě a půl hodiny. Vaše svatba se bezpečně vejde do hodinky jediné, přesto z ní budete čerpat po zbytek svého života.

Do sedmdesátých let minulého století býval svatební obřad vcelku prostý. Natolik byl obyčejný, že se na jeho podrobnosti sami snoubenci nedokážou zpravidla rozpomenout. Jo, klečeli jsme před oltářem, řekli jsme ano a bylo to. Muži, ti si pamatují ještě méně. Občas některý laškovně utrousí: No ano, vzpomínám si, žes mi slibovala poslušnost…

Církev si uvědomila, že musí svatební ritus přecejenom trošinku vyšperkovat. Navíc poslední koncil poukázal na neobyčejnou vznešenost manželství: muž a žena se neberou z lidské slabosti. Oni jsou povoláni, aby jeden druhého posvěcovali a doprovázeli tímto pozemským okrskem až do nebe.

Jak tedy vypadá dnešní svatební liturgie? Nevěsta a ženich odpovídají před oltářem na otázky kněze, odevzdají se jeden druhému v manželském slibu, vymění si prstýnky, políbí se; následují litanické přímluvy a nakonec nad nimi klečícími pronáší kněz požehnání. Jak prosté! Ó, „vznešená jednoduchost“.

Myslím, že se v současnosti ke svatebním obřadům upíná značná pozornost. Jistěže je zapotřebí, aby byly náležitě připraveny a prožity v duchu víry. Nejedna dvojice si však ze svého velkého dne udělá rozpustilý happening. Chtějí mít sňatek jako za první republiky nebo ve stylu Marilyn Monroe… Za prahem tohoto kostela vás čekají obyčejné lidské úkoly, které však díky manželské svátosti budete moci pozvednout do závratné duchovní výše.

Ježíš učinil první zázrak při svatební hostině, nikoli obřadech, které k uzavírání manželství v židovském prostředí náležely. Jako by schválně odkláněl náš pohled od obřadnosti k běžnému životu.

Díky svátostnému poutu budou malé věci velkými a ty palčivé snesitelnými, smutné budou protkány nitkami naděje. Čas ve dvou bude neuvěřitelně rychle běžet, ale bude mít smysl, hloubku a obsah. Obyčejné společné stolování se díky lásce stvrzené svátostí promění v královskou tabuli a v domácí bohoslužbu. Ano, za dveřmi této kaple pokračuje slavení svátosti. Máte poslání od církve: Posvěcujte svět, ve kterém budete svorně dobývat svůj chléb. Proměňujte společenské, pracovní a sousedské vztahy. Buďte velkorysí a pohostinní, ze svého nadbytku rozdávejte. Jak bohatí jsou křesťanští manželé.

Milý Jiří a Nikolo, přetvářejte tedy svůj domov v rajskou zahradu. Přeji vám, abyste jeden druhého dovedli až do království Božího!