Biblické perikopy:
Gn 2,18-24 (SO *180)
žalm jakýkoli
Mt 22,35-40 (SO 217)
Milý Martine a Pavlo!
Svatý Jan Pavel II. rád mluvíva
l o manželství, více než všichni papežové dohromady. Říkával, že je obrazem Nejsvětější Trojice. Zkusme se nad tímto vznešeným tvrzením zamyslet.
Tajemství Boha trojjediného bylo zjeveno v Novém zákoně, leč předznamenáno bylo již na počátku:
„Není dobré, že člověk je sám. Udělám mu pomocníka, který by se k němu hodil.“ Překladatelé vlastně poukázali na hebrejskou hříčku. „Který by se k němu hodil“ má totiž vyloženě milostný rozměr: Stvořitel chce, aby si muž a žena vyjadřovali lásku tělesně. Vždyť jsou utvořeni tak, aby jejich těla do sebe zapadala jako mozaika složená ze dvou kamenů. Jsou uhněteni tak, aby v této posvátné chvíli, v okamžiku splynutí mohli jeden druhému hledět do očí.
V České ekumenické bibli nalezneme jiný překlad: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ Sbor zkušených biblistů tím zdůraznil, že muž ani žena se nemají nad sebou povyšovat. Naopak, vzájemně se potřebují.
Velevážená Vulgáta nabízí ještě zajímavější překlad: „Non est bonum esse hominem solum. Faciamus ei adiutorium similem sui.“ Faciamus – učiňme, nikoli faciam – učiním. Ano, „učiňme“. Otec, Syn a Duch svatý k sobě promlouvají. Člověk, muž a žena, je společným dílem Nejsvětější Trojice.
Jen tehdy bude rodina sama sebou, bude-li napodobovat vnitřní život Trojjediného.
Manželský slib začíná jednoznačně: „Já odevzdávám se tobě a přijímám tě.“ Muž a žena vyjadřují při své svatbě věčný postoj nebeského Otce i jeho jednorozeného Syna: Odevzdávám se tobě a přijímám tě. Bůh nemá nic, kromě sebe! Jak úchvatná pravda! Je současně nanejvýš bohatý i chudý. Když dává, nedělí, dává jen sebe, tj. vše.
Křesťanští manželé jsou svátostí. Odkazují na lásku samotného Boha. To vyplývá i z dnešního evangelia:
Které přikázání je největší? – Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem. – Druhé je podobné: „Miluj svého bližního jako sám sebe.
„Druhé je podobné.“ Čím více se budete podobat Boží lásce, tím více budete sami sebou, tím více budete šťastní.
Martine a Pavlo, po všechen čas vašeho manželského žití, dávejte jeden druhému.
Nezapomínejte ale ani na ty drobné pozornosti, květiny či zamilované procházky. Maličkosti odkazující na vaše neodvolatelné sebedarování. Kéž se z vašich darů nestanou náhražky ani úplatky. Vy sami se stávejte obdarováním.
Buďte také darem pro děti, které z vaší lásky vycházejí. Cennější než pěkná aktovka je otcovské poplácání po ramenou, chutnější než vybraná svačina matčin polibek, znamenitější než zájmový kroužek s cizími spolužáky je váš čas. Lepší než stokoruna v kapse náctiletého bude vaše rodičovské požehnání na cestu.
Mám velice rád jeden šanson od Pavla Žáka, který s neobyčejnou naléhavostí nazpívala Hana Zagorová (Maluj zase obrázky – 1976):
Měli jsme dva hrníčky, čtyři talíře
vyzdobené sluníčky přímo od malíře
Cukru na pět hromádek, čtyři knížky pohádek
dva prstýnky na splátky, prázdné přihrádky
Maloval jsi obrázky dlaní horkou od lásky
Chroupali jsme oblázky jako oplatky
Žádné auto v garáži, jenom pevná zem
Stávali jsme v pasáži frontu na podnájem
Chodili jsme do Šárky, kupovali polárky
šetřili jsme na dárky malé jako svět
Láska k bližnímu se podobá lásce k Bohu. Mladí novomanželé toho moc nevlastní, přesto jsou šťastní a je to na nich vidět. Mají jeden druhého. Co by chtěli více? Staří manželé se k této prostotě prvních dní opět vracejí: Nepotřebují rozlehlý dům ani zaprášenou veteš. Chtějí však, jako za mlada, vzájemný cit.
čím jsou šaty z brokátů proti vůni akátu
čím jsou barvy plakátů proti sněženkám
Maluj zase obrázky dlaní horkou od lásky
Ať jsou radši oblázky z toho, co teď mám.