Ikona sestupujícího do říše smrti

Milí farníci, bratři a sestry!

Po čtyřicet dní jsme ukládali prospěšnou zdrženlivost také svým očím. I chrámy byly prosty vší okrasy, nyní opět přetékají sváteční nádherou. Hlavní oltářní plátno bylo dlouho zahaleno tmavým postním suknem. Pokud se nám dařilo odklánět zrak od věcí poutavých, budeme teď moci, očištěni pokáním, ocenit význam posvátných obrazů.

O Velikonocích vystavují na Východě jedinečnou ikonu řečenou Anastasis. My, křesťané západní tradice žádné podobné znázornění nemáme. Nám je spíše vlastní zobrazovat Krista zjevujícího se apoštolům a ženám. Ani my ovšem nepopíráme jeden z článků víry: „Sestoupil do pekel.“ Jen ho necháváme zahalený rouškou tajemství.

Výklad ikony

Uprostřed zmiňovaného výjevu se nachází vzkříšený Kristus. Jeho bílý šat vyjadřuje vítězství nad smrtí. Na rukou a na nohou nese stopy po svém umučení. Pod ním se rozléhá peklo, místo smrti, kde Adam s Evou čekají ve hrobech.

Ježíš je svým vzkříšením vyvádí z pekla, kam je zavedly jejich hříchy. Oddělili se od Boha svým neposlušností, a tak přišli o božský život. Ježíš svým utrpením a zmrtvýchvstáním překonal smrt, aby se tak spojil s Adamem, a tedy s každým člověkem. S ním vstane k životu každý člověk, aby přešel „z temnoty do svého podivuhodného světla“ (1Pt 2,9 nebo Kol 1,13), do světla ve vrchní části ikony, znázorňujícího Boha.

Ježíš táhne naše prarodiče, aby je zachránil před smrtí, nikoli za ruku, ale za zápěstí! Ježíš zachraňuje, to znamená, že přichází na pomoc každému člověku. Bere s sebou Adama a Evu, aby s ním mohli žít ve slávě. Žádá po nich jen to, aby se nechali spasit. Spása tedy není především ovoce zásluh a úsilí člověka.

Levá ruka Evy, kterou zhřešila, když vzala zakázané ovoce, je ještě zahalená. Bude ještě třeba nějakého času, aby se Eva skrze svou ruku, která je údem symbolizujícím dar, naučila místo chamtivosti zdarma dávat.

Ježíš při spasení sjednocuje muže a ženu rozdělené hříchem a smrtí. Jako by šlo o druhou manželské požehnání. Uvádí je do jednoty. Spása nabízená Kristem obnovuje vztah lásky.[1]

Kriste, vezmi nás za ruku!

Milovaní! Kristus tedy svedené prarodiče nebere za dlaň, protože ta je malátná, neschopná stisku. Jsou na tom tak zle, že už ani nedokáží vzpínat ruce jako žebráci. Jsou na tom hůře nežli chátra. Oddali se svému bahnu. Pán je utonulé musí vzít za zápěstí, protože jejich vůle je tatam.

Kdyby nás takto Kristus nezatahal, nikdy bychom se vlastními silami neodhodlali ke změně. Jeho milost předchází jakýkoli náš úkon.

Kriste, vezmi mě za ruku jako nevěstu ze Šalamounovy písně. Strhni mě, nový Adame, svou silnou paží. Táhni mě k nebesům, jako na Chagallově barvitém obrazu.

[1] Citováno z Jak se vysvobodit od pornografie (Edice Život ve vztazích), ed. É. Jacquinet, Paulínky, Praha 2019, 152-3.