P. Jaroslav Adámek (narozen 21. července 1914) – redemptoristický kněz ze Zubří

Z naší farnosti ve dvacátém století vzešli tři kněží: P. Metoděj Mičola, dp. Jaroslav Jokl a P. Jaroslav Adámek, kterého bych rád v následujících řádkách připomenul:

Vycházím z knihy Vojtěcha Vlčka: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948-1964, Matice cyrilometodějská, Ostrava 2003.

Ze strany 453 vypisuji:

Byl odsouzen dvakrát: nejprve Krajským soudem v Jihlavě 5. července 1953 za Sdružování proti republice a zpronevěru k sedmi letům (Skupinový proces Poláček a spol.); poté Krajským soudem v Brně 11. až 15. prosince 1961 za Podvracení republiky, křivé obvinění, ke čtyřem letům (Skupinový proces Nezval a spol).

Ze stran 310-311 vypisuji:

P. Jaroslav Adámek (do likvidace klášterů představený kláštera v Ostravě), odsouzen 5. července 1953 u Krajského soudu v Jihlavě v procesu Poláček a spol. (2. proces s řeholníky internovanými v Želivě) za trestné činy sdružování proti republice a zpronevěry k 7 letům vězení. Zcela nesmyslné bylo odsouzení P. Adámka za údajné finanční machinace, které provedl dle mínění soudu v dubnu 1950 předáním 70 000 Kč z klášterního fondu své známé a příznivkyně redemptoristů Anastázii Martínkové z Ostravy, jež za měla nakoupit prádlo, pracovní boty a další potřeby pro spolubratry. (Je pochopitelné, že představený ostravského kláštera v době, kdy se šířily zvěsti o možném násilí proti klášterů, a nebezpečí záboru jejich majetku, chtěl smysluplně využít společné peníze řeholníků.)

S paní Martínkovou si P. Adámek tajně dopisoval prostřednictvím Anny Valové i ze želivské internace, což jihlavský soud ohodnotil jako odesílání zpráv, „jež měly vzbudit dojem, že církev římskokatolická je v Československu utlačována a pronásledována, že bude tak vzbuzen i soucit a útrpnost nad internovanými.“ (spisovna Krajského soudu v Brně. Rozsudek Krajského soudu v Jihlavě T 9/53, str. 3-4). P. Adámek zajistil také provinciálovi kongregace P. Suchomelovi odeslání tří dopisů generálovi řádu do Říma přes Dr. Máchala z Prahy.

Na pobyt ve vyšetřovací vazbě v Jihlavě P. Adámek vzpomíná: „Zatčen jsem byl v polovině května 1952. Bylo se mnou hrubě nakládáno. Byl jsem spoután, umístěn v cele v Jihlavě a vyslýchán jsem byl zejména v srpnu 1952.“ … „I když jsem se ohrazoval proti takové protokolaci (upravené formulace vyšetřovaného v protokolech v jeho neprospěch vyšetřovatelem, pozn. aut.), vyšetřovatel prohlásil, že tedy s výslechy musí začít znovu a se vším. Pod slovem ‚se vším‘ jsem rozuměl, že opět budu muset dělat dřepy, že budu buzen ze spánku, že si nebudu moci ani sednout. Opravuji, nebyl jsem vpravdě buzen ze spánku, ale ve skutečnosti jsem si nesměl lehnout, ale musel jsem od pátku, kdy jsem odmítl vypovídat, jak to chtěl vyšetřovatel, neustále chodit po cele, až teprve v neděli ráno jsem se zhroutil a byl jsem v koncích.“ … „Od května 1952 až do 9. března 1953 jsem nebyl ani jednou na vycházce na čerstvém vzduchu.“ (spisovna Krajského soudu v Brně. Spis Krajského soudu Brno 6 Tr 14/68. Protokol P. J. Adámka, sepsaný u Krajského soudu v Brně 3. 1. 1970, str. 1-3.) P. Adámek byl propuštěn z vězení na amnestii prezidenta v roce 1955.

Další letmé zmínky lze nalézt v té samé práci na stranách 101 a 468.