Milí spoluvěřící!

Nejeden z nás měl nad postýlkou od dětských let zavěšen výjev strážného anděla. U mnohých z nás byla první modlitbou, kterou jsme se naučili žvatlat, Andělíčku, můj strážníčku.

Máme rádi tyto šlechetné duchy a ctíme je. Oni však nejsou na prvém místě prolomením zázračného a divotvorného světa do našeho údolí slz a strastí. Andělé jsou především, v našem křesťanském pojetí, hlubokým tajemstvím víry.

Co je to vlastně víra? Jedna z biblických knih na to odpovídá jednoduše: „Víra je podstatou toho, v co doufáme, je přesvědčením o věcech, které nevidíme.“ (Žd 11,1)

O věcech, které nevidíme. O osobách duchové podstaty, které nevidíme.

Ano, někdy bychom tak rádi viděli! Nejenom Boží anděly, kteří nás, z Božího příkazu, chrání na zrádných stezkách. Rádi bychom už teď hleděli na Kristovu tvář, kterak se k nám mírně sklání a těší nás. Rádi bychom viděli, na vlastní oči, blízkost matky církve a zakusili podporu od našich souvěrců. Někdy, zvláště v nemoci, však trpíme velkým pokušením: Není článek víry o strážných andělech, o Kristu Bohu a člověku a společenství církve jen poryvem zvuku či inkoustem na pergamenu? Nenechejme se takovými důmyslnými svody udolat, když je nám smutno a jsme opuštěni. Naopak, právě v těchto chvílích se naše víra může prohloubit a prověřit. „S vytrvalostí ať je spojeno dílo dokonalé,“ říká apoštol Jakub (1,2), z vlastní zkušenosti, přátelé.

Proto je naše svatá a spasitelná víra tak skoupá, mluví-li o andělech. Starý i Nový zákon, spisy církevních Otců, výnosy papežů a sněmů více mlčí, než mluví. Andělé existují, chrání nás, každý z nás je pod péčí jednoho nezištného, neviditelného pomocníka. Od svého zrodu Boha velebí. Odrážejí, z vůle Nejvyššího, útoky ďáblovy. Milují ctnost, zvláště dětskou nevinnost. Oni jsou poslové Božího záměru s tvorstvem a člověkem. Tečka. Nic víc o nich prostě nevíme. V tomto bodě je přiléhavější umlknout a žasnout, nežli sepisovat sáhodlouhá pojednání. (Žasnout podobně jako žasne zpěvák při přednesu latinského mešního ordinária určeného pro dnešní den.)

Oproti tomu, lidé pověrčiví a zmatení se milerádi zaobírají andělskými šiky, pokoušejí se napojit a tahat z nich „moudra“ nebo si je naklonit. Kolik jedinců je ochotno spolehnout se na kdejakou vědmu šermující údajnými andělskými poselstvími. Kolik z nich se dá obalamutit jen kvůli snazšímu a bezpečnějšímu životu. Namísto toho je svatá víra kráčením po nočním jezeře, procházkou uprostřed temnot a za hřmotu děsivé bouře. V této psotě nás však Ježíš bere za dlaň jako Petra a dí: „Proč jsi pochyboval?“ (Mt 14,31)

Oživme o památce svatých strážných andělů svou touhu po věcech, které oko nevidělo, jež Bůh připravil těm, kdo ho milují (srov. 1Kor 2,9).